Amíci jsou podivní puritání!

Mám krátkou zajímavou zkušenost, o kterou bych se rád podělil a týká se ilustrace přebalu knihy. Tohle se mi ještě nestalo. Jedna z posledních knižních obálek, kterou jsem dělal pro nakladatelství Argo byla pro knihu „A v tu chvíli je po lásce“ od Pulitzerem oceněného autora Junota Díaze, kterému jsem v minulosti rovněž u Arga ilustroval obálku ke knize „Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda„. Ne že by mi tenhle druh knihy sednul tak dobře jako série od irské autorky Tany French, které jsem ilustroval čtyři přebaly jejích psychologických detektivních románů (V lesích, Podoba, Na věrnosti, Ztracený přístav), ale relativně rychle jsem přišel na nějakou myšlenku co na obálku dát. Argu jsem nabídl dvě následující skici.

   

Nakladatelství si vybralo postavu, kterou jsem dopracoval do finální podoby. Argo ilustraci schválilo, zaplatilo a vše se zdálo být bez problémů. Po čase se mi opět ozvali s tím, že obálku nemůžou použít. Poslali ji do Ameriky ke schválení a tamější „komise“ původního nakladatele ji neschválila s tím, že ji autorovi ani nepošlou. Lahev s alkoholem a tílko je přespříliš… To jako fakt?! „Sú to podivní puritání“ mi přišlo v e-mailu jako útěcha, že chyba není na mé straně. Nicméně protože kniha musela jít obratem do tisku, nebyl čas ani finance dopracovat druhou verzi návrhu obálky a tak se na tisk knihy použila původní SKICA!

 

Možná že to je nakonec dobře. S odstupem času mi přijde, že jediný zajímavý prvek na finální ilustraci (níže) byly vylezlý trenky hrdiny a případně horizont ghetta. To tílko s nadopovanýma kozama by taky chtělo upravit, když už by to do tisku nakonec šlo. Ovšem zda jsem vyloženě rád, že je mé jméno u přebalu knihy s první ze skic, se mě raději neptejte.